Je tolik věcí, které chci ve zbytku svého života udělat. Třeba s tebou snít, lenošit s tebou, sledovat měsíc, jíst s tebou rýži, vyrazit na tu největší svatební
Je tolik věcí, které chci ve zbytku svého života udělat. Třeba s tebou snít, lenošit s tebou, sledovat měsíc, jíst s tebou rýži, vyrazit na tu největší svatební cestu na Antarktidu a co je nejdůležitější – rozloučit se s tebou.
Myslím, že už jsem zapomněl, jak dlouho jsem s tebou vlastně strávil. Když se dívám na měsíc, jsi to ty, kdo provoní vlasy v měsíční svatozáři. Když sleduji západ slunce, jsi to ty, kdo mě v jeho záři objímá zezadu. Když přijde zima, jsi pro mě tím nejhřejivějším na světě. Když přijde léto, jsi to ty, v tvémž polibku cítím chuť ledové kávy. Všechno to, co smíme a nesmíme, co jsme udělat neměli, ty hloupé chvíle i ty chytré, ty věci, které známe jen my dva – společně jsme toho prožili nespočet. Ale ta jediná věc, kterou jsme nikdy neudělali, je, že jsme se pořádně nerozloučili.